Foto: Shutterstock
Jejímu odchodu vůbec nerozumím, poslední dobou mi přišla úplně v pohodě, myslí si Pavel
„Přišlo to jako rána z čistého nebe. Vrátil jsem se z práce domů a Markéta seděla u stolu s lahví vína. Měl jsem dobrou náladu, ten den se mi dařilo, a tak jsem se s úsměvem zeptal, co slavíme. Zvedla oči od sklenky a zcela vážně mi oznámila, že ode mě odchází. Úplně se mi zatmělo před očima. Řekla to způsobem, že nebylo o čem pochybovat. Natolik ji znám, abych věděl, jak moc je zle.
Prý to mezi námi už roky neklape, nerozumím jí a kašlu na ni. Tak z toho jsem byl jelen! Já že na ni kašlu? Makám, abychom se měli dobře. Nikde nehoním ženský, nedělám dluhy ani neutrácím za blbosti. Jediné, co mám, to jsou kamarádi. Chodíme spolu dvakrát týdně do hospody na šipky. Vím, že jí to nikdy nebylo po chuti. Často měla řeči, že ji doma nechávám samotnou. Ale tak proč si taky nenašla nějakou partu, se kterou by trávila čas?
Děti už máme velké, u těch už dlouhou dobu uvázaná nebyla. A domácnost taky nemusela tak prožívat. Přiznávám, na tu byla sama, což mi nejednou vyčetla. Ale já jí od začátku říkal, že budu raději vydělávat, protože domácí práce mi nic neříkají. Tak věděla, do čeho jde.
V životě by mě ale nenapadlo, že ode mě kvůli tomu odejde! Kdyby se mě někdo ještě před měsícem zeptal, jak nám to doma klape, tak bych mu odpověděl, že jsem spokojený. Dokonce mi poslední dobou připadalo, že se s mou neúčastí na domácích pracech i s mými koníčky už nějak smířila. Přestala mi to předhazovat a vyčítat, tak jsem měl radost. Byla úplně vyklidněná. A teď tohle! Z čista, jasna! Vyčetla mi, že mám jen svoje zájmy, o ni se vůbec nestarám, nikam ji nevezmu. A intimní život je prý katastrofa sama. Jak tohle může říct? Vždyť spolu spíme jednou týdně, což si myslím, že je na náš věk dost nad průměr!
Absolutně nemá snahu dát to zase dohromady. Zajít třeba do nějaké poradny, jak jí nabízím. Ženské si pořád stěžují, jak chlapi nechtějí nic řešit u odborníků, ale přitom je to ona, kdo tam odmítá jít. Podle mě si jen hledá záminky, určitě někoho má.“
Volala jsem o pomoc dlouhé roky, ale marně, vysvětluje Markéta
„Můj přítel není zlý člověk, ale u nás platí, že stokrát nic umořilo vola. Loni k podzimu jsem si definitivně řekla, že s ním už dál nechci žít. Myslí totiž jen sám na sebe. Jeho práce, jeho únava, jeho bolístky, jeho kamarádi, jeho zábava. Když si to tak projdu zpětně, málokdy používal slovo my. Doma mi nikdy s ničím nepomohl. Když jsem byla s dětmi doma, zatímco on chodil do práce, nikdy bych mu to nevyčítala. Jenže už dvanáct let vydělávám podobně jako on. A co myslíte? Pořád nehne doma ani prstem.
Přijde z práce a lehne si na gauč k televizi. Nebo jde do klubu za chlapama na šipky. Kdy naposledy někam vytáhl mě? Když už někam jedeme, jsem to vždycky já, kdo akci iniciuje a zařídí. On se jen přidá. Kytku nebo cokoli pro radost mi přinese jen dvakrát ročně, narozky a svátek, protože by se to mělo. Nikdy se mě nesnaží potěšit jen tak! A v posteli, to je taky případ sám pro sebe. Spíme spolu sice pravidelně, ale opět je to v jeho stylu. Bez jakéhokoli naladění, šup na věc. Tolikrát jsem mu vysvětlovala, že ženská takhle nefunguje. Potřebuje napřed rozehřát. Vždy mi to jen odkýval, ale příště to bylo stejné. Až jsem rezignovala a podvolila se. Odvalí se, usne a já si pak poradím sama. Jo jo, takových dalších věcí by se našlo…
Tolikrát jsme ho prosila, aby to nebo tamto nedělal, změnil. Často jsme se kvůli těmhle drobnostem, jak on říká, pohádali. Až se ve mně něco zlomilo. Po naší loňské dovolené, kdy pro mě neudělal vůbec nic hezkého, jsem si řekla dost. Začal mi být úplně volný a já se zaměřila jen na sebe. Přestala jsem vůči němu mít jakákoli očekávání a romantické představy. Naše životy se tehdy po citové stránce oddělily. Tedy z mé strany. On naopak zářil nadšením. Chválil mě, jaké jsem najednou snesitelná, nedělám scény kvůli prdu, a že se hned mnohem raději vrací domů, do klidu. Já už ale byla doma jen fyzicky.
Před Vánoci jsem si pak takovou hezkou náhodou začala psát s jedním chlápkem na sociálních sítích. Je to kamarád mého bratrance, takže určitě ne neznámý člověk. Musím přiznat, že jsem se do něj zamilovala. Bylo neskutečně osvěžující cítit zase ten zájem z druhé strany. A ne, fakt od Pavla neodcházím kvůli němu. Nikdy jsem s ním nic neměla, známe se jen online. Neuznávám podvádění. Ale teď už osobní schůzku naplánovanou máme, když jsem volná. Neříkám, že nám to vyjde, chci teď být chvíli sama.
Vrátit se domů navzdory přemlouvání nehodlám, rozhodnuto mám sama v sobě už dávno. Na manželskou poradnu měl myslet v době, kdy jsme s ním naše problémy řešila a řešit chtěla. Tahle etapa života pro mě skončila.“
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy a muže, které redakce zná a kteří jej předali redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy a muže pozměněna, stejně tak jako jejich jména. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na [email protected].
Nový komentář
Komentáře
No právě, byla vyklidněná, protože už jí byl zcela ukradený. Spoléhat na online známost je teda dost blbost,ale asi mermomocí někoho chce. Nejprve je třeba si hezky vyřešit svůj život a teprve pak si najít nějakého zábavného chlapce.
Klasika - dokud žena nadává, dá se to ještě ustát, průšvih nastává, když zmlkne.
Je úplně logické, že chlapovi vyhovuje nemít doma žádné povinnosti. Nám by se to taky hodilo. Přijít domů, uvařit si kafe a nemusel nic dělat. Pokud tedy svou ženu nepodvádí a neulejvá před ní prémie, má se pomalu za ideál. On na to kouká ale ze svého pohledu. A hrozně se diví, že to žena vidí jinak. Některý chlap koníčky má, jiný se z domů ani nehne. Těžko říct, co je lepší. Jakmile se žena rozhodne, muž s tím nic neudělá. Nejhorší je dojít do stádia, že od něj nic nečekám a nemám mu co nabídnout. Ohlidnu se, a vidím, že jsem ty nejlepší roky na svůj úkor doslova obětovala domácnosti, dětem a tomu, aby byli všichni spokojení. Chci se podívat dopředu, a nevidím nic. Jen, že to bude ještě horší. Sil mi bude ubývat a chlap mi asi bude k stáru ještě protivnější. A až spolu budeme v důchodu celé dny doma? Teď je jako koule na noze. Do všeho aby ho strkal. To bude asi katastrofa. A tahle představa vyburcuje k akci asi i tu největší flegmatičku.
Nechápu, co se s ní tak najednou stalo! Byla přece vyklidněná!
Kamaráde, tebe bych nechtěla ani za souseda, natož doma. :D To je hrozně překvapující a šokující, že koktejl ze šipek, gauče, televize, špatného sexu, služky a žádného společného času nestačil ženě ke šťastnému životu? :D Ale jo, polituj se. :D
Proč s tím marnila 18 let, zvlášť pokud už dávno vydělává dost sama? Nejlepší je kluky střídat. V posteli se každej stejně předvádí jen tak 2x 3x, nebo když se třeba rok nevidíte, případně když ví, že má konkurenci, jinak myslí akorát na sebe, nebo vám vnucují, co by se vám mělo líbit, protože si to tak myslí...no hlavně paní zabila 18 let života a teď už je nejspíš po tom všem uklízení po tom sebestředném lemplovi tlustá a zdrchaná , takže si stejně už prdlačky užije.:D
Že to těm chlapům nedocvakne, hurá, žena přestala prudit. Ano, hoši, ale ne kvůli vám, ale kvůli sobě, už vás má na háku, takže vás buď opustí nebo si bude žít po svém, teplé večeře a vyprané fusky si budete zajišťovat sami.
A naráz byste šli i na párovou terapii, když chtěla paní, tak to nebylo potřeba. Zamilovat se do někoho, s kým si píšu na sociálních sítích mi teda přijde divné, ale Markéta asi potřebovala vyplnit nějakou prázdnotu, každý to dělá podle svého, taky bych šla s babama na víno, když by muž hrál šipky.
Tak z mého hlediska naprosto chápu toho chlapa. Je to rozchod pro nic a za nic, Markéta je prostě nespokojená jen tak "z principu", protože asi patří k těm ženám, co jsou přesvědčeny, že manžel je na světě především proto, aby je bavil, tancoval kolem nich, vymýšlel jim náplň volného času a všeobecně se jim "věnoval". Co to přesně znamená a jak konkrétně by to měl dělat, obvykle nevědí ani ony samy. Ale vědí, že je všechno špatně. Hlavně když je muž spokojený, tak to je vždycky špatně, to si nesmí dovolit.
No a Markéta si taky klasicky počkala, až potkala jiného, a až potom oznámila rozchod. Jak že je to rčení s těmi opicemi, že se nepustí jedné větve, dokud se pevně nedrží druhé? 
"Já absolutně nechápu, co jí vadí!! Já jsem přitom úplně spokojený, sex jednou týdně bez předehry, udělám se a usnu, domácí práce jsou její starost, dvakrát týdně jsem celý večer v knajpě, doma letím na gauči a čumím na fotbal. Byla úplně vyklidněná!"
Pavle, Pavle, ona nebyla vyklidněná, ale rozhodnutá. Snažila se očividně mnoho let a v jednu chvíli, a to byl ten nejnebezpečnější moment, se to v ní zlomilo a najednou jsi jí byl úplně ukradený. A to je ten moment, kdy je už úplně jedno, co uděláš. Ona nepotřebuje poradnu, ona potřebuje, chce a bude mít jiného muže, lepšího, schopnějšího, pozornějšího. Má to pro tebe samé výhody, nadále nebudeš muset dělat nic pro ni, nikam chodit, nic uklízet, budeš mít plno času na kamarády, partu, a koníčky. :) Akorát se ti může stát, že doma shniješ a jednou týdně budeš mít akorát svoji pravačku. :))
Přeji Markétě hodně štěstí v novém vztahu (a radila bych dát si dost pozor a nebýt zklamaná, jestli setkání na živo nevyjde podle představ) a Pavlovi dostatek sebereflexe.
Že s tím svým - dosavadním - nechce ze svých důvodů být, to se jí ani nedivím. Ale že se dokáže "zamilovat" (mladistvá už asi nebude) on-line do neznámého mužského, tak to tedy, to musí být mozek!