Na slávu a uznání si tento hudební génius musel pořádně dlouho počkat! Vlastně až do května roku 1916, kdy byla konečně - a s mimořádným úspěchem - uvedena v pražském Národním divadle opera Její pastorkyňa, kterou nabízel Zlaté kapličce Janáček už před třinácti lety. Marně. Za odmítnutím tehdy stálo osobní nepřátelství se šéfem opery ND Karlem Kovařovicem ještě z dob jeho působení v Brně. Konfliktní Janáček si za to ale mohl víceméně sám, nevybíravě totiž ztrhal některá Kovařovicova díla.
Všechna další velká a úspěšná Janáčkova díla vznikla až po jeho seznámení s Kamilou Stösslovou. Čím ho vlastně tato bývalá prodavačka obchodního domu Josefa Eiserta U města Paříže na Kladně okouzlila, že jí hned druhý den poslal kytici růží? Bylo to jistě její mládí, veselá a nekomplikovaná povaha, spontánnost a temperament. Byla to půvabná a v té době ještě relativně štíhlá žena.
Kamila Stösslová se synem Ottou v roce 1917
Foto: Drlíková, Eva: Leoš Janáček, p. 84, Public domain, via Wikimedia Commons
Prožívala šťastné manželství a viceméně na tom nehodlala nic měnit. Bydlela v Písku a byla pět let provdaná za židovského obchodníka se starožitnostmi Davida Stössla, s nímž měla syny Rudolfa a Ottu. Naopak Janáček příliš šťastný v osobním životě nebyl. Bylo to už dávno, co se v sedmadvaceti letech oženil z lásky s půvabnou dcerou svého ředitele, o jedenáct let mladší Zdeňkou Schulzovou, ale byl to autoritativní pruďas, stále s něčím nespokojený. A jeho jemná a laskavá žena pocházející z dobré rodiny, která zpočátku novomanžele i finančně podporovala, si s ním užila své. Nedokázala se jeho praktikám a později ani záletům bránit, přesto ho milovala a jako umělce obdivovala do konce života. Nebylo to moc harmonické manželství, ani smrt obou dětí, nejdříve tříletého Vladimírka a pak dvacetileté Olušky, je nedokázala stmelit. A tak hledal Mistr inspiraci a rozptýlení jinde...
Vlastně vše začalo jako nevinné přátelství manželů Janáčkových a Stösslových. Janáček totiž pro klid v rodině brzy po seznámení s Kamilou pozval Stösslovy do Brna a představil je manželce. Také pozval mladý pár na vídeňskou premiéru své opery Její pastorkyňa, kde v hlavní roli zazářila Maria Jeritza, slavná brněnská sopranistka působící v cizině. V době válečné nouze si rovněž obě rodiny materiálně pomáhaly. Janáčkovi posílali Stösslovým ovoce ze své zahrádky, David Stössel se jim zase revanšoval nedostatkovým masem a moukou. Uvádí se také, že bohatý Janáček Stösslovy finančně podporoval tím, že od nich kupoval starožitnosti (údajně za přemrštěné ceny). Vlastně oba manželské páry podle Janáčkova scénáře (a přání) předstíraly upřímné přátelství, i když tak horoucí rozhodně nebylo.
Janáček s Kamilou v Luhačovicích v roce 1920
Foto: Public domain, via Wikimedia Commons
David Stössel považoval Janáčka za neškodného staříka a k přátelství své ženy se stavěl shovívavě. Nebo tím sledoval něco jiného? Přátelství s tak významnou osobností se přece může hodit, ne? Zato paní Janáčková už tak nadšená nebyla. Tušila, že ze strany jejího muže jde víc než jen o obdiv k mladé ženě, které zájem takového umělce pochopitelně lichotil. Prvních deset let si Janáček s Kamilou důsledně vykali a občas se setkávali v Brně, Luhačovicích či Písku. Ve vší počestnosti. Nicméně ze strany umělce to byla láska a vášeň. Jednostranná a platonická. Neexistují totiž žádné důkazy, že by se jednalo o něco víc.
Dochoval se ale Janáčkův milostný deník a také obsáhlá korespondence, kterými svou múzu zahrnoval. V prvním roce dostala Kamila na sedmdesát Janáčkových dopisů, v posledním dokonce přes dvě stě! Dochovalo se skladatelových 713 dopisů plných vyznání, obdivu, vášně. Kamila odpovídala stručně a sporadicky a v jejích dopisech nevalné stylistiky, kterých se ale mnoho nedochovalo (možná je Janáček zničil), se to hemžilo pravopisnými chybami. To vzdělaný Janáček, kterému na manželce Zdeňce vadilo všechno, velkoryse přehlížel. Kamila ho nechtěla rázně odmítat, ale taky nic neslibovala. Držela si - na rozdíl od něj – distanc. Jen na doplnění: Janáček byl psavec, už v mládí před svatbou psal své snoubence Zdeňce i několik zamilovaných dopisů denně!
V každém případě byla Kamila pro Janáčka osudová a inspirativní i po umělecké stránce. Začal chrlil jedno lepší dílo než druhé a nad partiturami na ni myslel, toužil po ní a snil… Po deseti letech - v roce 1927 - ji prý poprvé políbil (a podle všeho se dál nedostal) a taky jí v dopisech začal tykat. Totéž požadoval od ní. Jednou to zkusila, ale pak se vrátila opět k vykání. Hodně si skladatel sliboval od léta 1928, připravoval se na ně. Chtěl ho s ní strávit v červenci v Luhačovicích a v srpnu v rodných Hukvaldech, kam ji mnohokrát zval. Dokonce tam v domku, který koupil od švagrové po smrti svého bratra, nechal pro ni přistavět patro. Slíbila mu, že tentokrát určitě přijede.
Nakonec jeho velkolepé plány vzaly zasvé. Kamile těžce onemocněla maminka, takže se o ni Kamila obětavě starala a do Luhačovic musel Janáček odjet sám. Rozhodl se ale udělat něco pro své zdraví. Chtěl být pro svou lásku fit. Poctivě chodil na procedury, dodržoval předepsané pitné kúry, denně cvičil, zvolil si dokonce vegetariánskou dietu. A výsledek se dostavil. Úctyhodné, že za tři týdny zhubl sedm kilo! Z Kamily se naopak za ta léta stala „mašinózní“ dáma těžce zakrývající svoji obezitu. Ale i to zamilovaný Janáček přehlížel.
Kolonáda v Luhačovicích před rokem 1916
Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Brzy po návratu z Luhačovic dostal Janáček zprávu, že Kamilina maminka zemřela a že po pohřbu do Hukvald přece jen přijede. Zachvátila ho obrovská radost. Nakonec si tam objednaným autem vezl nejen Kamilu, ale i jejího mladšího synka Ottu a také jejího manžela Davida. Ten po třech dnech odjel na obchodní jednání, a tak zůstala Kamila s Janáčkem sama. Úplně sama ale nebyla, byl tu ještě jedenáctiletý Otto. Ten se vlastně stal nepřímou příčinou skladatelovy smrti. Janáček si s Kamilou v Hukvaldech a okolí udělali několik výletů. Všude budili náležitou pozornost. Na jednom výletě se ovšem Kamilin syn Otto ztratil. Čtyřiasedmdesátiletý Leoš Janáček měl za ta léta ke Kamiliným synům pěkný vztah, a tak se i on zapojil do jeho hledání. Zastihla je však nečekaně letní bouřka, jejíž následky byly fatální. Prochladlý Janáček dostal oboustranný zápal plic, antibiotika tehdy neexistovala, a tak 12. srpna 1928 na ostravské klinice dr. Kleina zemřel na zástavu srdce. Jeho láska Kamila s ním byla do posledních okamžiků jeho života, držela ho za ruku… Jak romantické! Paní Janáčková přivolána nebyla, prý si to Mistr vysloveně nepřál. Telegram dostala teprve po jeho smrti.
Tady by mohl tak trochu romantický příběh končit. Má ovšem neromantické pokračování. V janáčkovské literatuře se o něm nepíše vůbec nebo jen velmi opatrně, aby to snad Mistrovi neublížilo…. Velmi brzy totiž začala bitva o dědictví. Klasická závěť sepsaná u notáře se nenašla a nejspíš ani vůbec neexistovala. Janáček se i přes svůj kmetský věk těšil relativně dobrému zdraví, k čemuž přispívaly jeho každoroční pobyty v lázních. Jeho smrt byla tedy nečekaná. Přesto bylo nalezeno několik testamentů s různými daty a jejich dodatky, v nichž odkazoval umělec svůj nemalý majetek konkrétním lidem (příbuzným, ale i Kamile) či institucím (např. Masarykově univerzitě). Pro nás je zajímavé, že týden před smrtí ještě zcela zdravý Janáček z vděčnosti za inspiraci odkázal Kamile tři poslední opery a kvartet Listy důvěrné. Napsal jí to do památníku. Beze svědků.
Když bylo zahájeno dědické řízení, přihlásila se Kamila (nejspíš z podnětu svého manžela) se svými nároky. Doložila je oním zápisem, a protože neuspěla, podala žalobu k soudu. Po roce a půl jí byly nároky přisouzeny. Památník ale zůstal zabaven u soudu. Byl jí vydán až po několika odvoláních teprve v roce 1934. Jak se v kuloárech předvídalo, chtěli ho Stösslovi zpeněžit. A protože Kamila Stösslová zemřela v červnu 1935 (příčina smrti se nikde neuvádí), vše pak řešil manžel David Stössel. Měl v plánu vytěžit, co se dá. Za nehorázné peníze chtěl prodat nejrůznější dokumenty, které Janáček Kamile věnoval, včetně oněch Janáčkových více než 700 horoucích dopisů. Teprve v roce 1939, když prchal jako Žid z protektorátu, byl ochoten ze svých finančních nároků slevit. I tak si prý přišel na pěkné peníze. Vypadá to tedy, že přátelství Stösslových s Janáčkovými nebylo nejspíš vůbec tak nezištné a nejspíš od samého počátku. Paní Janáčková, která veškeré dědictví po manželovi věnovala zdarma státu, se toho naštěstí nedožila. Zemřela v roce 1938.
Zdroje info: Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí, 16. díl, 2020, Kiralová Kateřina: Opery Leoše Janáčka, ve kterých čerpal z lidových motivů, diplomová práce 2013
Nový komentář
Komentáře
Hezký článek, děkuji.
Děkuji za pěkné čtení.
Děkuji
Děkujeme, pěkné.
Opět zajímavé čtení. Děkuji.
Pro mě moc zajímavý článek. Děkuji.
Mistra Janáčka nejlíp charakterizují jeho díla - neučesaná, provokující, odlišující se. Díky za připomenutí našeho divokého génia.
Děkuju